Tak to zase byla akce! Už se o ní zmiňoval kdosi z mého okolí vloni. Že prý to bylo dobré. Ono se v té římanské komunitě nic neutají. Pro neznalé, souhrnným názvem Římani nazývá moje dcera ultraběžce, je to z Asterixe..
Letos se s tím ještě připomněla Renata, tak jsem začala pátrat, o co vlastně jde. Našla jsem toto. Zajímavé! Již před mnoha lety jsem já napsala toto. Zdá se, že některé cíle budou společné. Na wikipedii jsem si přečetla toto. Tak to mne hodně zaujalo. Zvláště pak tento odstavec:
The objectives of the Hash House Harriers as recorded on the club registration card dated 1950:
- To promote physical fitness among our members
- To get rid of weekend hangovers
- To acquire a good thirst and to satisfy it in beer
- To persuade the older members that they are not as old as they feel.
Hlavně ty dva poslední body, to je to, co potřebuji. Tak jsme se tedy s Frantou rozhodli, že do toho jdeme.
Podle popisu trasy se zdůrazněnými občerstvovacími stanicemi třeba v restauraci Ladronka, či Divčí skok jsem nabyla dojmu, že to bude taková smíšená běžecko – pivní akce od samého počátku. Jak jsem se mýlila!
Ale od začátku. 75 km se mi zdálo moc a kromě toho se mi nechtělo ráno vstávat, zato do hospody se mi večer chtělo dost. Stanovili jsme tedy jako optimální místo připojení se ke skupině metro Jinonice. Jak krásně nám navazovalo metro na Smíchovském nádraží na vlak z Černošic! Tedy teoreticky, praxe byla jiná. Vlak se rozhodl, že na Smíchovské nádraží dnes ráno nepojede. Obvykle to dělává… Tak jsme přehodnotili situaci a chtěli je chytit na Kotlářce. Ale co mohlo, to nám ujelo. Štěstěna nám není nakloněna. Nakonec jsme byli rádi, že na nás všichni chvilku počkali před oborou Hvězda.
Pozdravíme se se spoluběžci, prý organizátoři slibovali nějaké holky a ona zatím Magda s Frantou! Tak nás tu máte a běžíme. Foto před letohrádkem Hvězda .
Pak seběh do Šárky, metelíme to šáreckým údolím až na Jenerálku. Chvíli máme policejní doprovod. V itineráři uvedené občerstvovací stanice míjíme jednu za druhou, sakra, já mám jen jednu tyčinku a malou lahev vody. Asi to nebude taková legrace.
Před hospodou Jenerálka nacházím vedle popelnice krabici s šíleně fialovým jmelím. Fialová je prý barva bláznů, říká můj manžel. Čím jiným by se měla ozdobit tato skupinka výstředních jedinců ve vánočním čase!
Běžíme proti proudu Vltavy, někteří z nás vzpomínají na nedávný koloběh. Přidává se Evžen, bez Sáry, zato s kyjem na partyzány.
Přes nový most přeběhneme do Vysočan, tady to už moc neznám. Fotíme se u výstižně popsané lavičky.
Spoluběžci se přidávají a odcházejí, skupinka se drží pohromadě a je nás stále okolo 20. Následuje Hloubětín, Malešice, Hostivař, někde tam je oáza – Lidl s pečivem a pitím. Už bylo na čase, mám docela hlad. Honza si vyžádá razítko na účtenku, aby měl potvrzené zpoždění.
Pak už se skupinka pomalu trhá, pomalejší odpadli a tak je tempo poměrně rychlé. Ale toho bohdá nebude, aby česká gerontka z boje utíkala. To doběhneme. Ne že by mne nic nebolelo, dnes je to nějaké neveselé. Mám rozvrzané skoro všechno. Záda, kolena a tak. Kilometry tejpovací pásky na mém těle nepomáhají. No jo, podívám se na datum narození v občance. Pokud na něj uvidím. Jsem ráda, že jsme se připojili až ve Hvězdě. Někdy má ten osud víc rozumu, než my.
Běžíme končinami, kde to vůbec neznám. První místo, které bezpečně poznávám, je Hrádek, zbrocený potem mnoha účastníků Velké Kunratické. I mým, pochopitelně.
Začíná se stmívat. Pole běžců už se úplně roztrhalo, škoda, ten kolektivní duch, který byl na začátku chybí. Dobíháme s Frantou sami.
Konečně zasloužené pivo, jídlo a ty správné římanské řeči. Bezvadné zakončení v hospodě v Braníku. Večer pro mne končí dobře, zjišťuji, že Martin VP je patolog. Mám už svého zubaře, praktika, gynekoložku, ale patologa až do dnešního večera nikoli. Fajn, zase jeden záchytný bod v rozbouřeném světě. Je hezké vědět, v jakých rukách člověk třeba skončí.
Povedlo se to, velké díky organizátorům. Se skoro 60 kilometry mám pocit dobře vykonané práce. Ale stejně jsme tu trasu mohli dát celou. Tak za rok?
Naše trasa (Po kliknutí se zvětší)
Nic nového neřeknu, než že jsi dobrá. Tak pro letošek V O L N O .