Léto se chýlí ke svému závěru, dovolená je vyčerpaná a zážitky z posledního cyklistického závodu jsou téměř zapomenuty. Nejvyšší čas opět naskočit na kolo a objet si několik kontrol, nejraději opět v pěkné krajině. Naštěstí SHOCart Liga nám nabídla na 30. srpna závod s názvem Rybákův slídil. Budu se již opakovat, nicméně znovu se jednalo o výborně připravenou akci, ze které bylo vidět veliké nasazení organizátorů, kterým záleží na názorech účastníků a otevřeně komunikují i o drobných potížích, jejich příčinách a plánech na jejich odstranění.
Tentokrát jsem změnil složení týmu a přizval syna Petra, ať zjistí zač je toho MTBO. Následky této změny jsem pak cítil ještě pár dní po závodě 🙂 Startovali jsme pod názvem Mokří psi v kategorii MM. Nepodařilo se mi, bohužel, pro Petra zapůjčit mapník, a tak jsem musel trnout pokaždé, když při jízdě pouštěl řídítka a sahal do zadní kapsy pro složenou mapu.
Závod se startoval od zámku v obci Horka II, nedaleko od Zruče nad Sázavou. Pravidla byly víceméně standardní, překročení 6 hodinového limitu se nevyplácí, kontroly mají různé bodové ohodnocení a autoři připravili dvě speciální kontroly, technickou a živou. Zatímco na technické se má prokázat nějaká zručnost, živá bude vyžadovat špetku intelektu.
Moc pěknou novinkou byla SMS brána, která nás informovala o naší době startu a později i o výsledném hodnocení a pozici. Mapu, jak je běžné, dostáváme hned po startu. Při jejím studiu se opět zaměřuji na svou taktiku, kdy málo hodnocené kontroly ignoruji a označuji si jen ty s vysokým počtem bodů, byť vzdálenější. Dnes ale nedokážu odhadnout, jak rychle se budeme pohybovat a tudíž co si mohu dovolit. Nakonec plánujeme objet kontroly po obvodu, neb tam jsou nejtučnější. Pohybovat se budeme proti směru hodinových ručiček. Na západní okraj mapy se podíváme pouze v případě, že budeme mít časovou rezervu, ale nejspíš Český Šternberk nenavštívíme.
První kontroly jsou nalezeny snadno, ostatně takto orientačně snadné umístění nepamatuji na žádném z předchozích závodů. Na kontrolách se ztrácí minimum času, který se může investovat do šlapání. Krajina je velmi zvlněná a stoupání si užijeme dosyta. První přišlo docela brzo a já si začínal užívat nových zážitků. To když mi můj týmový kolega s lehkostí začíná ve stoupání ujíždět se slovy „ty před námi dáme, nejsou daleko“. Zatnu zuby a šlapu, ještě že jsem na dovolené něco najezdil. Přesto musím smutně konstatovat, že takové tempo po celý závod nevydržím. Naštěstí i Petr po pár hodinách začne šetřit se silami a tempo se stává snesitelné, byť zůstává stále náročné.
Veselý moment nastává, když cestou volám na Petra, že jsem našel zkratku k rybníku a kontrole číslo 17. Je sice přímo dolů přes vrstevnice, ale ušetří kus cesty. On stále, že ji nevidí a po chvíli studia mapy mi oznamuje, že sorry, ale po drátech vysokého vedení nepojede. Ach ty moje oči. Ještě že v terénu čtu celkem dobře. Mladé a bystré oči jsou velkou výhodou, Petr čte z mapy rychle a vidí detaily, které mi unikají a neměly by.
Kontrola 17 byla živá za 80 bodů, tudíž si ji asi málokdo odpustil. Bohužel zrovna tato kontrola představovala slabinu organizace. Jediný naprosto přetížený organizátor měl za úkol vyhodnocovat řešení týmů, kteří určovali označené body ve slepé mapě ČR. Bodů byla 20 a tak jen přečíst škrabopis každého týmu, trvalo. Odhaduji, že jsme zde ztratili minimálně 10 minut.
Při odjezdu z kontroly číslo 3 mi předjel závodník v černém a vzápětí si přede mnou ustlal. Naštěstí dopadl dobře a i mě se podařilo se mu vyhnout. S tímto rychlým týmem jsme se od této doby potkávali až do cíle. Nakonec skončili 3. v kategorii MM a průzkum jejich trasy ukázal, že první část jeli výrazně lépe než my ale i na té druhé, kde jsme se potkávali, stihli dvakrát odbočit a přibrat další kontrolu.
Nejvyšším bodem trasy byla nejspíš rozhledna Petrovice II, na fotografii.
Zde na severu mapy jsme zjistili, že máme dostatek času na návštěvu dalších cenných kontrol v Českém Šternberku a jeho okolí. Cestu jsem si zpestřil, když jsem si těsně před vrcholem hladomorny ustlal já. Někam se mi totiž ztratila dopředná rychlost v prudkém byť krátkém stoupání. Naštěstí jsem dopadl bez následků a mohli jsme pokračovat v zaběhlém schématu. Nahoru na kopec a dolů k řece a znovu na kopec.
Obrázek níže jsem pořídil při jednom přejezdu Sázavy. Všimněte si nápisu určeného případným všetečným domorodcům.
Náš postup byl nakonec tak rychlý, že jsem přidal do seznamu cílů i kontrolu na druhé straně Sázavy za 50 bodů. Pro tu některé týmy brodili, ale dalo se k ní dostat přes Zruč.
Po dobu závodu nás zastihly tři přeháňky, ale byly krátké a tak nedošlo ani na oblékání nepromokavých bund. S deštěm jsme dojeli i do cíle ještě s časovou rezervou téměř 15 minut.
V cíli
Zhodnocení
Jednalo se o nádherně strávenou sobotu v pěkné krajině. Organizátorům patří velké poděkování, které jsem jim sdělil alespoň v diskuzi. Závod se líbil i Petrovi, „stařík“ ho prý až tak moc nebrzdil a vůbec se nebrání zkusit ještě další MTBO. No a pro mne to byla změna hlavně v náročnosti. Najeli jsme přes 95km a nastoupali při nich cca 1700m, svaly mne bolely ještě následující dny po závodě.
Ukazuje se, že moje strategie ignorovat kontroly s nízkými body, na přední příčky nestačí. Bude potřeba naučit se trasovat i přes méně hodnocené kontroly, což bude znamenat buď nájezd ještě více kilometrů anebo volit efektivnější trasy. Již zmíněný tým na 3. místě najel 116km !
Stávající výkon nám stačil na 12. místo z 35 v kategorii MM. Stačilo použít zbývajících 15 minut a mohli jsme být 10. sběrem jediné kontroly nedaleko zámku. Jenže to je zřejmé až od stolu.
Mapu našeho postupu lze kliknutím zvětšil. Online postup je k vidění zde.
