Gerontclub

Vážně nevím, co Franta na těch MTBO má. Už zase objevil nějaký další, kdesi v České Kanadě. Postupně obeslal lákavými nabídkami na účast řadu známých a kamarádů, každý si ale rozumně uvědomil, že to znamená několik hodin dřiny v lesích, s největší pravděpodobnost bez svačiny a jiných zbytečných zastávek. Každý s díky odmítl. Tak to zase zbylo na mne. Proč já to tedy dělám? Asi budu mít nějaké masochistické sklony…

Vyrazili jsme v sobotu ráno, díky volbě ne zcela ideální cesty a objížďkám jsme přijeli po různých okreskách do kempu Zvůle na poslední chvíli, což byla škoda. Dávali tu mapy dopředu, tak by byl býval čas plánovat. Ale nevadí, bystrý geront to zvládne. Ještě zhltnu housku, protože na svačinu určitě nebude čas a vyrážíme do boje.

Odpočítávání startu

Jako první kontrolu jsme si zvolili Ďáblovu prdel. Tu prostě nemůžeme minout. Bude předzvěstí toho, kde skončíme? Nebo se nám bude orientace dařit? Uvidíme. Volíme variantu Jih, hned na červené značce ke kontrole 12 chápu, že vypůjčit si opět horské kolo od synka byl dobrý nápad.

Místní krajinu mám ráda. Poprve jsem tu byla s tátou, kdesi u Ratmírova, a už tehdy, jako malá holka jsem byla nadšená. Před lety jsme zde projížděli na kolech s dětmi, byla to jedna z našich velmi vydařených dovolených, naposledy jsme tu vandrovali s Petrem a pejsky asi před třemi lety. Ve chvílích, kdy jsem byla schopná vnímat i něco jiného, než kořeny a kameny na cestách, to byla nádhera. Krásné písčité cesty, kolem nich borovice, modré zvonky, slzičky Panny Marie, žluté mochny a zvláštně růžová tráva. Upravené vesničky, rybníky a rybníčky všech velikostí, žulové balvany malebně rozházené po kraji. Pole s chrpami a heřmánkem, vonící lípy.

Přestože podle popisů z minulých let měly být kontroly hůře dohledatelné, nám to tak nepřipadalo. Možná už jsme byli vycvičení z Jasoně a Drsoně, ale docela se nám dařilo. Nijak výrazně jsme nebloudili a kontroly jsme našli docela rychle. Celkem brzy nám začalo být jasné, že všechny kontroly prostě nedáme, na to nám chybí rychlost. Sice jsem disciplinovaně svačila za jízdy a méně pila, abych zbytečně nestavěla a nebylo mi to následně vyčteno, ale i tak jsem ty mladíky a mladice prostě nestíhala.

Když jsem se o to aspoň na krátkém úseku pokusila, protože jsem podlehla mylné iluzi, že už na tom horském kole trochu umím, když na něm jedu podruhé, byla jsem rychle vyvedena z omylu. Bylo to kus před povinnou kontrolou 9, taková kamenitá cesta z kopce. Jeli tam tři mladíci a my. Jen jsem pomyslela, prima, jedu stejně rychle, jako oni, no nejsem já dobrá, už jsem ležela na zemi. Jau. Pořádný úder hlavou o zem. Ohledávám se, zda budu schopna pokračovat, zda to bude otřes mozku, či co, shledávám odřený loket, naražené žebro, lehce vyhozenou krční páteř. Trochu hůř slyším na levé ucho. Vypadá to ale, že přílba hodně zachránila. Otřu krev z ruky a zkouším jet dál. Asi to půjde.

Povinná kontrola s občerstvením mi vlila novou energii do těla. Výborné pomazánky, meloun, jen na ten tuzemák si netroufám. Čas se krátí, tak svištíme na kontrolu 2 a po cestě ještě sebereme 1, i když to už bude asi za trestné body. Na zpáteční cestě do Zvůle je najednou nějak moc kopců…

Dojíždíme pár minut po limitu, za chvíli je vyhlášení vítězů a my zjišťujeme, že jsme pátí ze 17 v mixu. Nesoutěživý Franta je zjevně potěšen.

V cíli

Tím ale den nekončí. Smýváme pot v rybníku, plaveme snad hodinu, voda je nádherně čistá. Pak večeře, procházka kam jinam, než k té malebné, výše zmiňované skalce a společenská zábava, kdy doplňujeme tekutiny a posloucháme kapelu, která hraje songy, které byly hity v době, kdy většina přítomných ještě nebyla na světě. Dobře jim to hrálo. Členové Šrottýmu u nálevního pultu dělali čest svému jménu, zasloužili si to, moc hezky ten závod zvládli připravit.

Před spaním ještě pohled na měsíc v úplňku nad rybníkem, čistá nádhera. Zasloužený spánek.

Ráno se nám zdá, že by to ještě něco chtělo, tak nazujeme běžecké botky a proběhneme se po okolí, slabých 20 km, to abychom nevypadli z tréninku.

Shrnutí? Náš čtvrtý závod, zase trochu jiný, než ty předešlé. Nádherná krajina, pěkné počasí, kontroly umístěné dobře, snadno dohledatelné, mapa čitelná i pro geronty. Závod i společenský večer neměl chybu. Jen to tělo mne trochu bolí, kdyby člověk nebyl blbej…

Na přilbě jsem při vybalování uviděla docela slušný důlek, tím děkuji firmě Tchibo na záchranu mé lebky. Třeba se mi po tom pádu v hlavě konečně rozbřeskne a začnu se chovat způsobem, odpovídajícím mému věku. Zítra bych měla jít koupit televizi, jehlice a vlnu. Rodina si oddechne.

Z klávesnice druhého účastníka, Franty

Magda již většinu napsala, já přidám jen pár postřehů. Například, že o tomto závodu jsme se dozvěděli na Kobylkách, není totiž součástí Shocart ligy a nebyl tedy propagován na webu. Kobylky jej však velmi chválily pro podařenou atmosféru, nádherný kraj a hlavně nasazení organizátorů. Vše to byla pravda! Navíc, jak jsem se dozvěděl oděn v kobylkotričko, kobylky tu mají rádi a také se tu samy vyskytovaly. Viz čtivé reportáže z účasti dvou ženských týmů. Ve stejném víkendu se konala další MTBO akce Bike adventure a spousta příznivců tak musela učinit nelehkou volbu kde budou jezdit. Předpokládám, už podle startovní listiny Bike adventure, že dravci preferovali Český les.

Další MTBO a opět jiná pravidla a speciality
– Zásadní novinkou, které jsem se trochu obával, bylo dohledávání lampionků, které byly umístěné skrytě mimo přímý pohled náhodného kolemjdoucího. Jenže umístění kontrol bylo tak dobře a jasně vybíráno, že dohledání bylo vždy dílem okamžiku. Zkuste minout vysílač na vrcholu kopce, posed nebo hráz rybníka. To by vyžadovalo silnou mlhu a ta se nekonala. Zato přišla krátká ale o to více intenzivní přeháňka. Trocha vody nás nezastaví, řekli jsme si, vytáhli nepromokavé bundy a v proudech deště šlapali k Landštejnu. Od pasu nahoru jsem dokonce zůstal suchý.

– Druhé specifikum představovala povinná občerstvovací kontrola. Jaký to výborný nápad! Magda složila rým na Šrottým, neboť trefit dvakrát bránu se nám nepodařilo a svačinu si musel každý tým zasloužit. Ale zastavení nás nabilo novou energií a dodalo odvahu zaútočit na západní kontroly.
– Důležitá a neobvyklá podmínka, kterou jsme naprosto přehlédli v tištěných propozicích, představovala nutnost objet minimálně 13 kontrol. Možná bylo dobře, že jsme ji přehlédli, jak vysvětlím později. Poprvé jsem o ní slyšel při vyhlašování výsledků, kdy organizátoři tuto podmínku pro kategorii ženy zrušili aby mohli vyhlásit tři vítězné týmy. Jak je z výsledkové listiny vidět, splnit ji nebylo snadné.
– Poslední opět podstatná změna, se kterou jsme se dosud nesetkali, spočívala v možnosti plánovat postup hned po registraci, neboť již při ní týmy obdrželi mapu a bodové hodnoty. V čase do hromadného startu bylo možné plánovat ideální postup.

Naše strategie
Již při prvním pohledu do mapy bylo jasné, že všechny kontroly nejsou v našich schopnostech. Rozhodli jsme se tedy obětovat severní skupinu a vyrazit na západ. Já měl v úmyslu jet rovnou na kontrolu s 6 body a vynechat vše co má menší hodnotu, ale Magda trvala na kontrole u kamene nazvaného Ďáblova prdel. Proč ji neudělat radost :-). Pak jsme jeli podle plánu a v podstatě celý mapový prostor objížděli po obvodu a brali tak ty nejcennější kontroly. Pokud bych věděl, že body nejsou vše, ale musíme mít třináct kontrol, tak bychom nejspíš jeli i pro nějakou středovou. Těsně před kontrolou č.17 mohl náš postup předčasně skončit. Magda si ustlala na nepěkné kamenité cestě a krvácející ruka nebylo to nejvážnější zranění. Statečně potlačila bolest a se slovy „ještě je to dobrý“ pokračovala dál. Posilněni svačinou na kontrole č.9 jsme se odvážili vypravit i na vzdálenou kontrolu číslo 2 a při návratu jsem nemohl vynechat vysílač nad Kunžakem, byť byl jen za 4 body. Z nich jsme 3 ztratili za pozdní příjezd. Jenže i štěstí je občas potřeba a tak se ukázalo, že vysílač představoval naši 13. kontrolu.
Postup byl tento: 11(4) – 12(6) – 13(6) – 18(8) – 19(10) – 20(10) – 16(6) – 17(7) – 14(9) – 9(2) – 7(7) – 2(10) – 1(4), celkem 89 bodů. Najeli jsme cca 75km. Na webu Šrot týmu jsou k dispozici jak výsledky, tak ideální trasa podle autorů, měřící 88km.

V České Kanadě je krásně. Neumím popsat ani pojmenovat kytičky jako Magda, já si užíval spíše rozmanitého nenáročného terénu a svěží krajiny. Rybník Zvůle s písečným dnem a čistou vodou představoval tu pověstnou třešničku na dortu.

Mapa našeho postupu z Fenixe, pro zvětšení klikni