Co takhle zkusit nějakou akci, která bude kombinovat fyzickou aktivitu s aktivitou mozkovou, ale tentokrát bude pro úspěch potřeba dominance představivosti, logického myšlení a také trochu zkušeností s luštěním hádanek a šifer? Tímto nápadem jsem se bavil již od loňského podzimu, kdy jsem na webu objevil kalendář šifrovacích her. Z něj mi nejvíce zaujala jarní šifrovací hra v Krkonoších, která se konala 3. května v Roudnici v Krkonoších na horské chatě Kara.
Od nápadu nebylo daleko k činu, a tak hned následující den po orientačním závodě na kolech odjíždím spolu s dalšími pěti členy týmu do Krkonoš na první opravdovou šifrovací hru. Autoři hru popisují takto:
Horská Orientační Hra pro nohy i hlavu je celodenní šifrovací soutěž 2 – 4 členných týmů, během níž je Vaším úkolem zisk bodů za nalezení indicií na různých místech v okolí. Pro všechny je třeba vyluštit určitou šifru či hádanku. Hra je určena pro téměř všechny věkové i výkonnostní kategorie. Budou dvě obtížnosti šifer. Lehčí a náročnější, aby si každý našel, co mu vyhovuje. Některá stanoviště budou mít šifry obou obtížností. Některá „pouze“ jednu. Vše hodnotí program online, který na žádost zasílá nápovědy a také aktuální pořadí. Na rozdíl od minulých ročníků začnete všichni najednou. Proto, abyste mohli vyrazit směrem k cíli, budete muset nejdříve zvládnout určitý úkol/aktivitu.
Považoval jsem za rozumné postavit tým o maximální povolené velikosti, to je čtyřčlenný, podle pravidla více hlav více ví. A využít znalostí více generací. Ukázalo se to ale jako docela obtížný úkol. Jednak tento víkend byl často koncipován jako prodloužený, a tak měli oslovení, zvláště mladší, již připravený program, a druhak spousta kandidátů se na tuto výzvu prostě necítila . Nakonec jsem našel tři odvážné jedince, kteří se začali poctivě připravovat. Bohužel v den odjezdu bylo potřeba z důvodu nemoci operativně najít náhradu za Lenku. Zde jsem zavázán Ondrovi za nevídanou flexibilitu, kterou nakonec naplnil moji původní představu o skladbě týmu. Celkem nás startovalo šest, a přesto se nejednalo o porušení pravidel. Mogran a Drake se zavázali, že nám se šiframi ani trochu nepomou, a svůj závazek dodrželi.
Příprava
Bylo by minimálně nerozvážné odjet na takovýto typ akce bez jakékoliv přípravy. Moje zkušenost se šifrováním a šifrovacími hrami je velmi malá. Do součastnosti jsem se zúčastnil jen jediné hry, kde byly šifry součástí postupu mezi kontrolami. Byl to tajný cyklistický geocachingový závod v roce 2012 a velmi se mi líbil. Ostatně už na něm jsem získal chuť něco podobného absolvovat znovu. Již nějakou dobu se také věnuji luštění souřadnic v geocachingu. Fantazie autorů je široká, ale bohužel velmi často jsou výsledkem šifry souřadnice v pevně daném formátu , což velmi usnadňuje luštění. Vím o existenci skutečných šifrovacích her, konkrétně Tmou a Bedna, znám i některé účastníky a díval jsem se na zadání z minulých ročníků. Bohužel, jak ze zadání, tak z vyprávění účastníků, jsem došel k názoru, že obtížnost těchto akcí je nastavena pro mne poněkud vysoko. Doufal jsem, že obtížnost horské hry bude rozumnější, aby se i zájemci nevěnující se intenzivně šifrování, mohli účastnit a nebyli frustrováni nezdary.
V rámci domácí přípravy jsme si připravili doporučené pomůcky s často používanými abecedami, jako je Morseova, Braillovo písmo, námořní abeceda, vlajková abeceda a další. Zároveň jsme procházeli starší zadání a zkoušeli přijít na řešení, či alespoň nasát inspiraci z použitých nápadů. Některé úlohy mi přišly pochopitelné, některé typy jsem viděl poprvé a žasl nad šiframi využívajícími například rozklad barev. Je pochopitelné, že žádná krátkodobá domácí příprava nemůže nahradit skutečnou praxi, ale i toto bylo užitečné cvičení.
Předpověď počasí věštila na hrací sobotu náhlé ochlazení a přeháňky, co také čekat na horách začátkem května. Snad nebude sněžit či soustavně pršet.
Chata Kara, kde bylo zázemí organizátorů a kde byli ubytováni účastníci, byla v době naší registrace již plná, naštěstí nám byla doporučena nedaleká chata Roudenka, kde nám poskytli nejen střechu nad hlavou, ale i chutnou krmi po dobu pobytu.
Hra startuje
Je sobota 8 hodin ráno a my pochodujeme na nedaleké parkoviště k nastoupení do tří připravených autobusů. Ty nás odváží na dosud neznámé místo, kterým se ukazuje být autobusové nádraží v Harrachově. Organizátoři nám rozdávají obálky s kartou týmu a hlavně první sadou úkolů. Ty představují jakousi kvalifikaci, neboť až teprve po získání minimálně 50 bodů obdrží tým skutečné zadání hry spolu s mapou. Chápu to nejen jako startovní test, ale i jako zajímavou formu postupného startování týmů do terénu.
Úlohy vypadají na první pohled až podezřele jednoduše, a protože v tomto případě se smí tým rozdělit, trháme zadání na tři kusy a každý se chopí své role. Magda bez zaváhání startuje pro kuličku, kterou získá doběhnutím k patě můstku K120. Možná je to právě ten, který před mnoha lety pomáhala opravovat. Ondra se vrhá na hledání Hesla a já se těším z hromady dřívek, ze kterých společně se Šamanem a později Ondrou stavíme hlavolam. Těsně před jeho uzavřením dobíhá Magda s kuličkou. Tím jsme vyřešili tři úlohy oceněné 105 body a získáváme hlavní zadání soutěže.
To představuje mapa se zakreslenými pozicemi některých kontrol a pět barevných listů A4 se šiframi. Tady začíná jít do tuhého. Podle mapy známe umístění kontroly číslo 4 a 6. Z toho lze usuzovat na kontroly 1, 2 a 3 blízko startu. Potřebujeme zjistit jejich pozici ještě před opuštěním Harrachova a navíc ke každé pozici je nutné znát úkol. Po chvíli luštění známe pozici úkolů 1 a 3 a protože nám začíná být slušná zima vydáváme se na cestu k Mumlavskému vodopádu.
Průběh
U vodopádu zapadneme do občerstvovací stanice, kde v teple plánujeme další postup a hlavně zlomení dalších potřebných šifer. Nejsme jediní, kdo měl tento nápad. Navíc tu mají výborný štrůdl, byť obsluhu příjemnou jak za minulého režimu. V teple se daří dokončit dost šifer na to, abychom mohli naplánovat postup na všechny body až do čísla 7. To vypadá jako velmi slibný začátek. Jestlipak bude obtížnost šifer stoupat spolu s jejich pořadovým číslem? Za chvíli znovu kráčím cestou podél Mumlavy, navštěvuji Krakonošovu snídani a vzpomínám na podařený říjnový víkend, kdy jsem tudy šel poprvé v rámci geocache Přechod Krkonoš. Něco mi říká, že se do této oblasti podívám znovu v červnu a tentokrát to už nebude taková krátká 60km procházka okořeněná sběrem geocachí v okolí, ale nebudu předjímat.
Pomalu se začínáme přesouvat k jihu, a tím blíže k chatě. Teplota není zrovna vhodná k opalování, ostatně fotografie výše je toho důkazem. Teploměr na chatce pod Lysou horou, na jejíž vrchol mi bohužel nebylo dovoleno vystoupit, ukazoval jeden stupeň pod nulou. Ještě že nesněžilo.
Dalším významným stanovištěm je chata Dvoračky, zde plníme úkol a já posílám opět SMS se zjištěnou odpovědí. Je na čase přehodnotit časový plán, abychom stihli časový limit, kterým je 18:30. Tyhle limity mi na soutěžích docela vadí. Sotva se člověk dostane do hry, užívá si ji a má chuť nacházet další a další kontroly, aby začal myslet na návrat. Stejné pocity jsem zažíval u Skrýší, prvního MTBO a i nyní na šifrovačce. Jestlipak je to stejné při 24 hodinovém rogainingu? Nebude se tam člověk naopak už třeba po 20ti hodinách pohybu těšit až bude moci skončit s blouděním? To bude chtít vyzkoušet, jinak to nezjistím.
Času skutečně není nazbyt, a tak se rozhodujeme pro co nejrychlejší návrat. Jenže kudy, do cíle vedou minimálně tři podobně dlouhé cesty. Od Sedla pod Dvoračkami lze postupovat po zelené, žluté nebo červené značce. Preferoval bych červenou, neboť vede přes kontrolu 8, ale na to čas nemáme. Nakonec rozhodnutí padne na rozcestí podle toho, která cesta bude nejkratší. Vyhrála to žlutá.
Za cedulí Jablonec nad Jizerou přicházíme k hotelu Rezek. Vylézá sluníčko a je sice chladno, ale nádherně. V tuto dobu bohužel netušíme, že je zde další kontrola. Nicméně na mapě se rýsuje alespoň nedaleká 13ka, jejíž šifru jsem prolomil a tak přesvědčuji tým, že je to opravdu ta poslední, pro kterou si zajdeme. No, nebyla zrovna kousek od cesty. Teď už opravdu nezbývá než nasadit zrychlené pochodové tempo, neboť čas se rychle krátí.
Poslední kilometry před chatou docházíme další týmy, které také vyplnili čas do poslední minuty, a v honbě za limitem si zkracují cestu přes louky. Takových skupinek je na horizontu několik a my tvoříme další. Pejsci si louku nádherně užívají, skotačí a vůbec na nich není znát nachozených 30km v podhorském terénu.
Docházíme přesně na čas, zbývá nám snad minuta do půl sedmé.
Po hře
Po večeři jdeme na vyhlášení, nedáváme si naděje na nějaké hvězdné umístění, a proto nás přijemně překvapuje, že zrovna když vcházíme do dveří hlásí náš tým na 15. místě. Celkem se zůčastnilo 33 týmů, z nichž jeden odstoupil. To znamená, že jsme se jako začátečníci umístili v první půlce! Určitě šlo zabodovat víc, nevzdávat šifry, které se nám nepodařilo rozlousknout na místě, pohybovat se rychleji a určitě využívat více nápovědy. Zkusili jsme dvě a obě vedly velmi rychle k řešení. Lepší je získat 50% bodů, než žádné.
Nicméně hlavní je, že tým fungoval kompaktně, každý se podílel na luštění a musel si cestu odšlapat, akce byla jednoznačně podařená a patřičně jsme si ji užili. Navíc jsem opět navštívil Krkonoše, v mládí opomíjené, a bylo tu moc hezky.
Až teď doma při doluštění dalších šifer zjištuji, kde byly umístěné další kontroly a jak šlo získat potřebné body. Některými kontrolami jsme dokonce prošli, aniž jsme věděli o jejich existenci. Ale to je zkušenost. Pro čtenáře zveřejňuji ukázku šifry, která se mi líbila asi nejvíce. Řešením je místo umístění kontroly v Krkonoších.
Velký dík patří organizátorům, nejen za bezchybnou organizaci a jistě neskutečné množství práce, která byla za přípravou, ale i za citlivě vyladěné šifry. Nejen, že byly různých obtížností, a tak nedemotivovaly začátečníky, ale používali vtipně celou řadu způsobů ukrytí informací. Přeji jim, aby je neopustila chuť a energie do dalších ročníků.
Základní otázkou nyní je, byla pro mne tato první šifrovací hra zároveň poslední, nebo se mi opět podaří sestavit tým, který využije nejen těchto znalostí, a pustí se opět do luštění v terénu? Docela bych si to přál.
Organizátoři mají v nabídce další podařené aktivity se základnou na chatě Kara, modifikovaný cyklo orientační závod a Krkonošský survival, což je závod trojic. Velmi lákavý, stačí si přečíst reportáž z minulého ročníku J No třeba na některou z nich ještě dojde.