Již od dětství mám rád pohyb na kole. Pamatuji si radost, když se rodičům podařilo sehnat mi vysněného Favorita. Nepokazil ji ani malý rám, který jsem tehdy kompenzoval slepením dvou sedlovek epoxidem. Na vejšce jsem si za vydělané peníze nechal postavit kolo, které by dnes zapadlo do kategorie trekking, a s ním procestoval s kamarády celé Československo. Toto kolo s poctivým ocelovým rámem Bareš sloužilo až do roku 2010. Tehdy jsem si udělal radost znovu a sáhl po novém trendu a pořídil pořádného 29’’ horáka, neb na silnicích už není bezpečno. Jsem rekreační jezdec, turista, a nikdy mi ani nenapadlo pomýšlet na cyklistický závod.
To se mělo na prvního máje 2014 změnit. Vše začalo nevinně. V pondělí 28.4. mi psala Magda, že Pavli zve všechny běžce na nějaký orientační běh na Brdech. Více prý najdu na webu PRAGUE SPRING – OPEN SCORE Bike & Rogaining. Tak jsem se na stránky podíval a zjistil, že se jedná o akci, která kombinuje rogaining a orientační závod na horských kolech. Oboje pro dvojice a otevřené pro amatéry. Ve středu, den před vlastní akcí, byl už nejvyšší čas rozhodnout, co s volným dnem. Tak volám Magdě, která s účastí souhlasí, neb jí původní program nevyšel. Rozhodl jsem se, že budu gentleman a nechám výběr typu závodu na ní. Jistě si vybere běhání, jednak je v něm neskutečně dobrá, a pak již delší dobu plánujeme vyzkoušet rogaining. Taky její kolo, no jak to diplomaticky říct, není zrovna ideálním strojem na MTB závod. Já jsem preferoval také běh, neboť co bych se motal mezi namakanými horskými bikery. Jenže Magda překvapila a prohlásila, že na kole to bude zajímavější. Co teď? Nezbývá než se rychle srovnat s neočekávanou změnou a najít na této volbě nějaké pozitivum. Tak například, na kole mi Magda neuteče. Je rozhodnuto, jdu udělat registraci a to téměř za 5 minut dvanáct. Online registrace totiž končila 30.dubna ve 12:00 a my se domluvili v 11:45.
Autoři charakterizují závod takto:
PRAGUE SPRING – OPEN SCORE Bike & Rogaining je závod dvojic typu Bike Adventure a závodů Shocart ligy (scorelauf) nebo také Rogaining. Tým (dvojice) má daný časový limit, ve kterém musí nasbírat co nejvíce bodů (body získává za průjezd kontrolním stanovištěm, přičemž každá kontrola má jinou bodovou hodnotu).Jsou zde ale dva hlavní rozdíly a jedna super novinka: Bikeri si to rozdají s běžci! Na té samé mapě, stejných kontrolách a stejných časech bude vypsán i závod pěší – Rogaining
Rozdíl 1. Pro závod bude použita velice přesná mapa 1:25 000, používaná na MTBO (orientační závody na horském kole). Tato mapa je mnohem přesnější a přehlednější než běžné turistické mapy. Je na ní pouze to, co potřebujete pro závod a zobrazeno tak, aby to bylo možno přečíst i za jízdy.
Rozdíl si můžete porovnat v ukázce stejného prostoru, zobrazeného v turistické mapě 1:50 000 a ve speciální mapě.
Rozdíl 2. Ačkoliv se jedná o bodovací závod dvojic (scorelauf), každá dvojice si může předem vybrat ze dvou možností: buď pojedou oba spolu (na doslech) a budou mít časový limit 6 hodin, nebo se budou moci rozdělit a každý sbírat kontroly samostatně, ale pak bude časový limit 3 hodiny. Obě možnosti budou hodnoceny společně.
S volbou délky závodu to bylo snadné, je potřeba si novou aktivitu pořádně užít, a tak se hlásíme na 6 hodin. Navíc se ve dvou bude radostněji bloudit či diskutovat další postup. Dosud jsem nikdy žádný orientační závod podle mapy neběžel, natož jel na kole. Mapy se skutečně liší, les je bílý a otevřené plochy žluté. Zato zastavěná oblast zelená. No nazdar. Také nevíme, zdali je potřeba kompas či buzola, ale protože ji nemáme, tak není co rozhodovat.
Také řešíme jak připevnit mapu. Z webu zjišťuji, že existují držáky nazývané mapníky, jenže v obchodě je nejenže nemají, ale dokonce tvrdí, že jsou zakázané. Magda kupuje alespoň nějaké pouzdro na mapu, které připevňuje drátem z brašničky. Já povezu nejspíš mapu pod trikem.
Start
Ve čtvrtek ráno přijíždíme do Svinař, kde se registrujeme v restauraci U lípy v kategori „muž a dívka na biku“, neboli MDb6 a dostáváme průkazky se 60ti políčky pro značení kontrol. Protože jsme se registrovali na poslední chvíli a start je intervalový, vychází na nás skutečný start na 10:50, neboli 50 min po prvním závodníkovi. Sice to znamená téměř hodinu dalšího čekání, které si krátíme prohlížením šifer pro další aktivitu, ale na trati se to ukazuje jako výhoda, protože je občas vidět, kudy projeli již závodníci před námi.
Také řeším problém s mapníkem, zapůjčuji si ho od výrobce PilotOne a řeším tím velmi důležitou část výstroje.
Těsně před startem je průkazka připevněna ke kolu páskem, jehož poškození se trestá diskvalifikací. Dostáváme také mapový arch, do kterého ale smíme nahlédnout až po startu. Pak postupujeme do startovní oblasti a čekáme na pokyn od odjezdu.
Na trati
Ihned opouštíme prostor startu a po pár metrech zastavujeme, neboť je třeba vyhodnotit kudy na první kontrolu a složit mapu. Ačkoliv je mapa ‘podivná’ a chvíli nám trvá se zorientovat, už v této fázi těžíme ze znalosti téměř domácího prostředí. Mapa v měřítku 1:25000 a plochy 70km2 zobrazuje část Brdského hřebene. Na jihozápadní straně je soutěžní prostor ohraničen strakonickou R4, na severu sahá na úroveň Řevnic. Rozhodujeme se jet po úpatí hřebene a překonat jej až za bývalou vojenskou základnou. Na západním okraji mapy nás lákají dvě 8mi bodové kontroly. Kontroly jsou hodnocené od 1 do 8mi bodů a dá se očekávat, že ty nejvýše hodnocené budou buď na obtížně dosažitelném místě nebo alespoň daleko. Hodnota se určí jednoduše první číslicí čísla kontroly.
Hned první kontrola, na kterou míříme, je za 4 body. Po chvíli stavím, neboť se chci ujistit, jak přesně najít odbočku, která k ní vede. Hlavou se mi honí spousta otázek. Je na mapě opravdu zakreslená každá stezka, co znamená tato čára, je to plot, nebo snad dráty… Dojíždí nás dvojice, kterou jsme před chvílí předjeli a před námi jsou další závodníci. Všichni se vydáváme stejnou odbočkou, kde jsou v měkké hlíně viditelné stopy předchozích jezdců. Jsme na lesní cestičce v malém údolíčku u potoka a je tu nádherně. Tak takovou aktivitu si nechám líbit. Z příjemného rozjímání mě vytrhává nějaká ženština, co chrlí nadávky na projíždějící závodníky rušící její klid. Nenapadá mi, jak ji může pár cyklistů za den vadit, hluk nevydávají a ani nesmrdí. Benzínem. Přejíždíme přes můstek a je tam! Na zábradlí se třepotá červenobílý plastový fábor a kleštičky na šnůrce. Zalil mě nádherný pocit, dokázali jsme najít první kontrolu a bez GPS. Jde to! Po první kontrole následovala druhá jen za bod, pak třetí a nakonec jsme jich posbírali zhruba dvacítku.
Během několika následujících kontrol mi přišlo divné, že s námi běžci drží krok a navíc jsou, dokonce díky možnosti běhat přímo, rychlejší. Faktem je, že kolo bylo v některých úsecích spíše přítěží, ale cesty jsme si vybírali sami.
Trochu mě to znervozňovalo, a tak jsme se rozhodli využít co nejlépe naši techniku tak, že naplánujeme body s nejvyššími hodnotami ve větších vzdálenostech. Průjezdnost terénem a rychlost se výrazně zvedla po přehoupnutí se přes hřeben a cesta pěkně odsýpala. Měli jsme na paměti poučení ze Skrýší a plánovali včas návrat do startu.
K drobné krizi, dá-li se to tak vůbec nazvat, došlo při vjezdu do Mníšku. Dalo se do silného deště, takže jsem za chvíli dokonale promokl, navíc jsem neviděl na mapu a ještě jsem najel na špatnou silnici a neslyšel volání, které mne mělo zastavit. Po chvíli jsme se zorientovali a chytli další kontrolu s tím, že tato je předposlední a musíme mazat do cíle. K návratu jsme zvolili známou hřebenou červenou značku a opět navštívili Skalku. Tentokrát jsme na ni přijeli nejkratší asfaltovou cestou z Mníšku, byla to rovina, jen značně naklopená. Na hřebeni jsme neodolali a přidali tu úplně poslední kontrolu, a pak jsem už jen smutně koukal, jak míjíme jednu osmičkovou. Jenže ta byla docela hluboko a návrat bychom zcela jistě nestihli.
No, není to idyla, kontrola pod modřínem v jarním voňavém lese? A ta radost, když člověk uvidí fáborek a ví, že je tu správně.
Ostatně i takto byl návrat značně dramatický. Cesta z hřebene ostře klesá a na rozcestí Nad Rochotou bylo třeba zvolit zelenou turistickou značku, jenže barvy na soutěžní mapě chybí a čas hodně tlačil. Naštěstí jsme se zorientovali správně a pospíchali až na Rochoty, tady ukazatel sděluje, že dojedeme do Halounů a to by bylo špatně, takže nezbyde než zelenou opustit a zatočit doleva. Cesta byla nejen prudká, ale i rozmočená. Měl jsem co dělat abych se tam nepoložil. Po chvíli vyjíždím z lesa a cíl už skoro cítím, přičemž zbývá snad minuta do limitu. Pouštím brzdy a záhy zjišťuji, že něco je špatně. Ztratil jsem Magdu! Otáčím kolo a už ji vidím v dáli vyjíždět z lesa. To klesání prý neustála a letěla přes řídítka, kolo na ní. Měla velké štěstí, že dopadla do měkkého a skončila jen s modřinami a já se doteď stydím, že jsem to tam tak pustil bez ohlížení.
V cíli
Dojeli jsme minutu a 6 sekund po limitu 6ti hodin. To znamenalo penalizaci 2 bodů. Organizátoři nám odstřihují proštípané průkazky a závod pro nás tímto končí. Podle hodinek jsme najeli něco přes 55km s převýšením 1200m. Vzdálenosti věřím, převýšení se mi zdá přestřelené. U hospody na nás čekají rodiny a pořizují tuto závěrečnou fotografii.
A jak jsme dopadli z hlediska umístění? Podotýkám, že pro nás není vůbec podstatné, alespoň já nejsem soutěživý typ a tyto aktivity provozuji čistě pro radost z pohybu. Za šest hodin jsme stihli objet a označit celkem 21 kontrol, které daly bodově 103 bodů (2x 1b, 3x 3b, 6x 4b, 4x 5b, 6x 8b). V celkovém hodnocení včetně běžců to stačilo na 40. místo z 80. V kategorii MDb jsme skočili 12. z 19. týmů.
Jen pro zajímavost Pavli svoji kategorii DDr vyhrála s 97 body. To není moc velký bodový rozdíl oproti nám. Na druhou stranu, dlouhá praxe závodníka musí být znát.
Závěrem
Premiéra orientačního závodu dvojic na horském kole se nám jednoznačně povedla. S mapou to bylo mnohem zajímavější než s GPS přístrojem. Nezakufrovali jsme, znovu podotýkám, domácí prostředí bylo výhodou, téměř jsme stihli návrat a hlavně se hodně moc naučili. Nedávno jsem četl, že na výsledcích orientačního běhu se podílí z 60% hlava a z 40% nohy. Na kole to podle mne platí také.
Smekám před výkonem Magdy, projela na trekovém kole místy značně náročný terén a stoupání. Zkrátka na co nestačilo kolo, to urvala silou a vytrvalostí. Skoro se obávám, zdali bych stíhal, pokud by příště vyjela na pořádném horském kole s dokonale funkčními převody a širokými plášti.
Záznam trasy lze nalézt pro tým MDb6 Gerontclub zde: http://play-map.com/event.php?id=63
Pro zvětšení klikni na mapu
Už se poohlížím po dalších podobných akcích, neboť by bylo škoda nabyté zkušenosti neuplatnit někde v neznámém prostředí. Jako ideální aktivity pro nás amatéry se nabízí další závody SHOCart ligy. Jen škoda, že se jezdí na turistických mapách.
Něco mi říká, že mnohem orientačně náročnější bude zkusit opravdový rogaining, kde kontroly budou v terénu a ne pěkně na cestách jako zde. To už bude vyžadovat buzolu a umění používat ji. Abych se poohlédl po nějakém závodu pro začátečníky..