Již potřetí jsme se zúčastnili v neděli 23. března 2014 orientačního závodu Skrýše s podtitulem Kompas kontra GPS, pořádaného v nádherné krajině na severním okraji Plzně. Rovnou v úvodu musím konstatovat, že nám tento ročník nevyšel a mám trochu pocuchané sebevědomí. Na druhou stranu chybami se člověk učí a příště se jich vyvaruje, aby si nechal prostor pro nové. Snad jedině, kdyby se soutěžilo o nejdelší trasu, tak bychom měli s naběhanými 35km šanci na umístění. Při kontrole webu zjišťuji, že organizátoři udělali i žebříček podle km, kde máme 3. místo, bohužel to nesvědčí o správné taktice.
Nejprve trochu slov k vlasní soutěži slovy organizátorů:
Letos se jednalo již o šestý ročník netradičního navigačního závodu Skrýše s podtitulem Kompas kontra GPS. Závod je určen všem, kteří rádi hledají a přitom se pohybují rádi venku v přírodě. Úkolem je najít, co největší množství skrýší (kontrolních stanovišť) ve stanoveném čase. O úspěchu rozhoduje strategické myšlení, schopnost nalézt optimální trasu od skrýše ke skrýši, umění pohybu terénem a fyzická připravenost (pohyb jen po svých).
Sejdou se jak vyznavači orientačních sportů (závod je zařazen do PZL), tak vyznavači geocachingu (závod je zároveň veden jako geoevent). Proto ten konfrontační podtitul Kompas kontra GPS.
Pravidla:
čas – pevný limit (4 hodiny) pro všechny účastníky, start v 11:00
body – různé bodové ohodnocení skrýší podle vzdálenosti od centra (2 az 13 bodu)
bodová penalizace – za nedodržení časového limitu (1 minuta – 1 bod), max 30 minut
skrýše – kontrolní stanoviště, na pořadí průchodu skrýšemi nezáleží
Naše historie v závodě
O této akci jsem se dozvěděl jako o geoeventu někdy začátkem roku 2012, a protože v Plzni jsem roky bydlel a severní lesy i trochu znám a jsou mi sympatické, tak zbývalo postavit tým a vyrazit sbírat první zkušenosti. Maximální doporučená velikost týmu je 5 členů, nás bylo nakonec 6. Já, syn Petr, sousedi Magda a Medvěd a jejich čtyřnozí miláčkové Morgan a Drake. Startovalo se od ranče Šídlovák za nádherného slunného počasí. Závod jsme pojali v pohodovém tempu, prošli jsme 13 kontrol, našlapali 17km a našli si i čas na malý piknik nedaleko vysílače na Krkavci. V kategorii GPS jsme se jako nováčci pod názvem Morgani umístili na 20. místě. Jednalo se o nádherně strávené 4 hodiny, když nepočítám cestu do Plzně a zpět.
V březnu 2013 jsme se zúčastnili ve stejném složení, ale akci jsme tentokrát pojali již trochu soutěživěji. Žádné zdržování na svačinky, mezi kontrolami jsme se pohybovali ostrou chůzí a celkem našlapali téměř 22km. Naše úsilí přineslo ovoce, opět jako Morgani jsme se se 14 skrýšemi posunuli na 14. místo v kategorii GPS. Opět bylo neobvykle teplé a příjemné počasí a celý tým si soutěž dokonale užil.
Skrýše 2014
Letošní ročník měl být kompletně jiný. Nutno říci, že skutečně byl 🙂 Jen naprosto jinak, než jsme plánovali. Základní plán byl jednoduchý, využijme nasbírané zkušenosti z předchozích let a zvedneme rychlost pohybu. Pohyb se měl zvednout z chůze na kombinaci s během. Plánoval jsem minimálně 20km běh a 10km chůze. Když to půjde, tak běžet více. Tato strategie nás měla katapultovat do první desítky.
Letošní ročník se v mnoha ohledech lišil od předchozích, kterých jsme se zúčastnili. Autoři změnili základnu a posunuli ji více na východ na Bílou horu. S tím přišla i změna lokality závodu, kde klíčovou roli hrála řeka Berounka, respektive její efektivní překonávání. Druhou změnou bylo počasí, neděle se opravdu povedla, téměř celý závod pršelo a teplota spadla odpoledne na 4 stupně. Běžet se v tom pochopitelně dá, jen se nesmí vystydnout, což se mi ke konci podařilo při dohledávání kontroly. My dříve narození museli řešit také optiku, zatímco já vsadil na čočky, Magda bojovala s brýlemi, které se zamlžují, když po nich nestéká přímo voda.
Změna nastala také v našem osvědčeném týmu. Bohužel Medvěd se starším psem Morganem se ze zdravotních důvodů odtrhli a vytvořili tým B. Tím nám chyběl realističtější pohled na naše ambiciózní cíle a korekce postupu.
V předvečer závodu jsem připravil strategii, která spočívala v dosažení nejvzdálenější kontroly a otočení k návratu do 2 hodin soutěžního času. K bodu obratu to mělo být zhruba 15km. Na cestě k obratu jsme měli postupovat po levém břehu Berounky a vracet se po pravém s tím, že pro překročení použijeme dolanský most. Tolik plán.
Po startu jsme se hned rozběhli, déšť dokonce polevil a první dvě kontroly šly jako po másle. Pak jsme se dopustili hned první chybky. Petra napadlo, že místo nejkratší cesty podél řeky malinko odbočíme a vezmeme navíc kontrolu 13. Přišlo nám to všem jako dobrý nápad a pro zpestření jsme navíc vzali špatnou žlutou odbočku. Na kontrolu 11 k řece jsme se vrátili se zpožděním odhadem min 8 minut. Dále po žluté značce se běželo moc pěkně, za lehké konverzace a společně s opravdovou orientační závodnicí, která se odpojila a běžela na dolanský most. My doběhli v pohodě a dobré náladě ke skupině nejvzdálenějších kontrol, vzali první, pak se dostali do prostoru kontroly číslo 9. A to byl moment prvního vážného narušení plánu a hlavně otřesu psychiky, od této doby jsme začali kupit chyby. Kontrolu se nám nedařilo najít ani rozšiřováním hledaného prostoru a ostatní závodníci, kteří se motali ve stejném prostoru byli také neúspěšní. Místo abychom šetřili čas, tak jsme chtěli těch 10 bodů, zvláště když jsme pro ně běželi 5km. A tak jsme se v prostoru kontroly zdrželi 14minut od 12:52 až do 13:06. Tím se naplnil čas kdy jsme se měli začít vracet. Místo návratu jsme se naprosto iracionálně shodli, že vezmeme ještě vzdálenější kontrolu také s 10. body vzdálenou cca 900m. Ale ani na ní jsme se neotočili zpět a šli naopak pro další kontrolu 15, neb se nám jevila skoro na návratovém kurzu. Tu jsme sebrali v hustém porostu v 13:29 a konečně se rozhodli k návratu. Jediná správná strategie v tomto momentě byla namířit nejrychlejší cestou do cíle přes Senec. Po zpevněných cestách je to 9.6 km, tzn. ani by nebylo třeba běžet. Kdybychom byli běželi, tak byla šance vzít další až 4 kontroly cestou! Jenže to se mi to píše teď v suchu a teple nad mapou v počítači.
Osudová chyba
Zásadní chybou bylo trvat na doma připraveném plánu, překonání Berounky dolanským mostem a sbírání skrýší na pravém břehu. Na to v tuto dobu už nebyl čas, neb nejkratší cesta do cíle pokud jsme chtěli použít lávku na Doubravce měla 14km a kontroly na ní byly, jak jsme se měli ještě přesvědčit obtížné. Návrat jsme začali neskutečným zakufrováním, místo do Dolan jsem zamířil do Nadryb. Jak se mi to podařilo ani nevím, ale nikdo neprotestoval. Když jsme na chybu přišli, tak se alespoň u mne dostavila psychická krize, neb bylo jasné že v limitu se zpět prostě nedostanem. V ruku v ruce s psychickou krizí se dostavila únava a já začal citelně zpomalovat. Cestu zpět jsem si rozhodně neužíval, dalo se do silného deště a cesta přestala ubíhat. Vypustili jsem téměř všechny plánované kontroly a vzali až sedmičku, které byla trochu mimo. Poslední plánovanou byla 24, prý v podchodu. Tu jsem čekal snadnou, ale opak byl pravdou. Jenže v tomto případě to už bylo jedno, neboť jsme jejím hledáním oslavili konec časového limitu v 15:00. Do cíle přes lávku to bylo v tento moment ještě 5km,a na překonání řeky jsme neměli odvahu. Teď nad mapou se dívám, že bylo možné zkrátit si cestu přes řeku mně dosud neznámou pěší lávkou u vodní elektrárny Bukovec. To by nás nejspíš ještě zachovalo v bodovaných pozicích.
Závěr
Letošní Skrýše mi toho hodně daly, pravděpodobně víc než kdyby dopadly podle plánu. O to více se těším na další. Počasí nebyl problém, tým byl skvělý a Magda jako nejzkušenější závodnice pomáhala usilovně i s mým nabouraným sebevědomím. Na konci závodu po převlečení do suchého oblečení jsme si dopřáli pozdní oběd a plni zážitků odjeli domů. Podle GPS jsme dali 35km, nalezli 12 skrýší, pokud počítám i skrýš 9, kterou organizátoři umístili o 300metrů mimo uvedené souřadnice. Z toho větší část pomalým během, jenže vzdálenost sama o sobě nesvědčí o správném postupu, a to je na této akci to nádherné. Výsledek absolutního vítěze Tielka, který dokázal nalézt 19 skrýší v limitu a přitom urazil „jen“ necelých 31km je toho důkazem. Jenže on se nezalekl v tomto počasí plavat opakovaně přes řeku a tomu říkám nasazení hodné následování. Klobouk dolů.
