Hned na začátku mého příspěvku upozorňuji, že od této soboty je třeba ke mně přistupovat s náležitou ouctou, já jsem totiž mistryně České republiky v ultramaratonu v kategorii nad 50 let.
Jak se taková věc může u takové starší, léta nesportující osoby přihodit? Sama nad tím pořád nevěřícně kroutím hlavou. Ano, pár let popobíhám v okolí našeho maloměsta, občas zaběhnu nějaký půlmaratón, či desítku, s výsledky v zásadě nepříliš oslnivými. Ale ono to stačí, kam se honit, stejně běhám kvůli tomu bláznivému psovi a taky abych se mohla celé dny hezky usmívat na mé milé zákazníky.
Pokud bych jednala v souladu s vnitřními pocity, asi bych některé spíš občas kousla. Ano, je jich menšina, těch prudičů, ale ono stokrát nic umoří nejen osla, ale i lékárnici. Pravda, hloupě jsem vytroubila světu, že k padesátinám zaběhnu maraton, to bylo takové jedno velké běžecké vzepětí, jo, uběhla jsem to, co jsem měla dělat, že?
Vloni ale celé to moje běhání nabralo nějaké nečekané obrátky. Gerontclub měl z řady objektivních příčin tak trochu pauzu, ale objevili se jiní, Franta, Martin, Georgina, oba Pepové a celá ta brdská běhací parta a já se najednou přistihla, že běhám takové objemy takovým fofrem, že bych se dřív zadýchala, jen bych na to pomyslela. A co je nejdivnější, ono mne to baví víc, než dřív.
Když někdy v zimě Martin vyhlásil, že Brdská stezka je pro celou tu naši skupinu prostě povinná, já, osoba poslušná, jsem pochopitelně souhlasila.
Před závodem jsem byla trochu nervózní, ale člověk má opouštět svoji komfortní zónu, psal nedávno kdosi na svém blogu. Tak jsem ji tedy v sobotu 12.4. opustila. Na startu v Mníšku se nás sešlo 7, Martin, Georgina, Vojta, Petr, Pepa, Jizby a já. Původně jsem myslela, že poběžím osamoceně někdy na konci startovního pole, měla jsem pro jistotu i GPSku, protože jsem se bála, že zabloudím v lese. Skutečnost ale byla naprosto jiná. Na žádném závodě jsem tolik času neprokecala s tolika sympatickými spoluběžci, takže to krásné ubíhalo. Cesta sice byla na můj vkus moc asfaltovaná, daly by se najít určitě lepší lesní stezky, ale zase byla jednoduchá orientace. Počasí nemohlo být lepší, ty naše brdské lesy jsou překrásné, tělo bolelo jen přiměřeně věku, no co víc si přát.
No, a jak jsem se po cestě zakecala, tak jsem všechny dámy mého věku tak nějak mimochodem předběhla a tím se stalo, že jsem ta mistryně. Není to legrace?
Linky
Brdská stezka http://www.credo-elektro.com/brdska-stezka/ultramaraton
Výsledková listina 2014 http://www.credo-elektro.com/brdska-stezka/propositions/2014